Jak na novy rok, tak po cely rok

Uz jsme to popisovali mnohokrat, ale presuny z mista na misto jsou v Nepalu opravdu kapitolou samou pro sebe, jak jsme se o tom znovu presvedcili i pri nasem dalsim odjezdu do vesnic. Vydali jsme se na cestu jako obvykle autobusem pripraveni vydrzet osmihodinove offroadove peklo. Kdyz jsme ale byli asi 20 km za Kathmandu, autobus odbocil nekam mimo, po pul hodine zastavil a dal nejel. Vsichni vystoupi ven, daji si caj a cekaji. A jak jinak, nikdo se nicemu nedivi. Asi po dalsi pul hodine se dozvidame, co se deje. Vcera nejaky autobus zabil nekoho na motorce, mistni se nastvali, autobus zapalili a ted stavkuji. Dal se neda jet. Bezva. Za dalsi pul hodinu vsichni nasedame, abychom se po celkem 6ti hodinach a 40ti km cesty vratili opet do Kathmandu. Zitra to snad bude lepsi. Hm, nebylo. Situace se opakuje s tim rozdilem, ze o stavce se vi "uz" na autobusaku v sest hodin rano a tentokrat stavkuji dopravci. Az napotreti to teprve vyslo a my se konecne dostali do vesnice. No nejsme na tohle uz preci jenom trochu stary?
Po tentokrat jeste o "neco" narocnejsi ceste do vesnic, jsme konecne na miste. Ceka nas zase nekoncici kolobeh DeBecek, studenych "sprch" a mozna i spousta dalsich agro-prekvapeni. Planujeme zustat jenom dva tydny, takze to jiste hrave zvladneme. I presto nam srdce busi vzrusenim z ocekavani. A to jesne nemame tuseni, ze vsechno se odehraje nakonec trochu jinak, nez jsme si naplanovali.
Hned prvni den jdeme do skoly, abychom se dohodli, co a jak, a predstavili svuj plan. Pro nasi vyuku jsme si vybrali nasi "starou znamou" skolu Khandadevi, ktera byla vlastne tou uplne prvni, kterou jsme tady v Nepalu navsivili a na jejiz stavbu prostrednictvim Namaste Nepal prispel velkou merou take Jihomoravsky kraj. Tady jsme pri nasi predchozi navsteve stravili nejvic casu, takze se s mistnimi uciteli a nekterymi studenty dobre zname. Dnes tu panuje cily ruch, na dvore se stavi improvizovane podium a opodal se soutezi. Dav deti a ucitelu skanduje, aby povzbudil svoje zavodici kamarady. Vsude kolem postavaji dalsi studenti a jen tak se zevli. Na prvni pohled to vypada jako bezny skolni ten. Tedy jen to podium je tu tak trochu navic.
V kancelari nas vita nas nejoblibenejsi ucitel Narayan Gautam, se kterym jsme se na vsem predem domlouvali a ktery nam v mnohem velmi pomohl. Spolu s nim se s nami do reci dava take ukriceny anglictinar, kteremu prezdivame domacky Samsula. Kdo ho videl a poznal, muze potvrdit, ze tak opravdu vypada. Narayan nam konecne vysvetluje, co se deje: "Skola zrovna slavi vyroci sveho zalozeni. Cely tyden se proto neuci, vsichni se chystame na patecni velkou oslavu a pro deti pripravujeme ruzne souteze a hry. Budeme moc radi, kdyz se zucastnite oslav, ale ucit bohuzel muzete zacit az v nedeli. Pristi tyden jsou navic zkousky 10. tridy, takze pripravit se toho musi opravdu hodne. " Po nekolika mesicich v Nepalu jsme si uz zvykli na to, ze veci se nemuseji vzdycky vyvijet podle nasich predstav a casto je potreba projevit velkou davku trpelivosti, takze proste pockame. Navic nam stejne nic jineho nezbyva.
Hned dalsi den shodou okolnosti vychazel na svatek jmenem Loshar, coz neni nic jineho nez oslava buddhistickeho noveho roku. V Nepalu totiz nepouzivaji stejny kalendar jako my. Namisto naseho Gregorianskeho kalendare zalozeneho na pohybu slunce, vetsina nepalcu pouziva tradicni Bikramsky kalendar, jehoz cleneni vychazi z pohybu mesice. Terminy vetsiny festivalu se kazdy rok meni, protoze se urcuji prave podle faze mesice (neco jako u nas velikonoce) a presna vazba mezi jednotlivymi dny Gregorianskeho a Bikramskeho kalendare se rok od roku lisi. Aby v tom byl jeste vetsi hokej, maji ruzna etnika a nabozenstvi svoje vlastni kalendare. Prave proto se slavi Loshar nekdy na prelomu ledna a unora, zatimco Bikramsky rok zacina priblizne v polovine dubna. V Nepalu se nicmene oficialne prave ted pise rok 2065.
Samotna oslava probihala podle velmi jednoducheho (a obvykleho) schematu: pisne, tance, recnici, jidlo a rakshi. Vsechno za ucasti asi stovky mistnich a nekolika lamu, kteri prijeli z chramu Swayambu v Kathmandu a kteri od casneho rana provadeli ruzne modlitby a obrady. Tohle vsechno se odehravalo po cely den v mistni svatyni (neboli gompe) mezi policky primo ve vesnici Rajbas. V podvecer se pak vsichni poklidne rozesli domu dosyta najezeni a nekteri prijemne podnapili. Jeden typek, ktereho pozvali nasi hostitele a ktery spal ve stejne mistnosti jako my, v noci nezvladl naloz rakshi a normalne se poblil. Nutno dodat, ze tahle prihoda vsechny moc pobavila a vypravela se ve vesnici jeste hodne dlouho.
Dalsi akci, na kterou jsme byli pozvani, byl buddhisticky pohreb. Hlavni obrad, pri kterem mnisi a vysoci lamove odrikavaji modlitby, aby duse zemreleho mohla malezt cestu z tohoto sveta (velmi zjednodusene receno), probihal opet uz od casneho rana. V improvizovanem, krasne vyzdobenem pristresku vedle vesnicke gompy sedi asi tucet lamu a rodina zesnuleho a vsichni se stridave modli, klani, troubi na "trubky" a bouchaji do bubnu neboli "gompuji", jak jsme tomu zacali rikat. Bezne obrad trva i nekolik dni. Pro pozustale je to celkem draha sranda. Neni se cemu divit, pozvat a pohostit celou vesnici a okoli vcetne lamu a mnichu a vsechno vyzdobit a pripravit dostatek obetin (ovoce, zelenina a jine pochutiny - o vrazdeni nevinatek se tu nejedna) preci jenom neco stoji. Aby to rodina financne zvladla, kazdy prichozi prispeje nejakou tou rupii. My jsme na obrad dorazili az okolo poledniho, takze nas rovnou posadili na lavicky a nabidli luxusni DeBecko pripravovane v obrovskych nadobach a servirovane z kyblu na vytirani podlahy (Tedy aby bylo jasno, v Nepalu se podlaha nevytira, ale pomazava smesici hliny a buvoliho trusu. Snad probuh ty kyble byly puvodne na neco jineho!?). Spolecne s nami obedvalo i nekolik lamu, kteri byli predchozi den na oslave Losharu a kteri se s nami dali po chvili do reci. Tihle chlapici jsou v podstate normalni, inteligentni a mili lide, kteri pod mnisskym rouchem nosi tenisky Nike a mikinu Adidas (vsechno samozrejme ladene do zluto-cervenych odstinu), pusobi celkove velmi sympatickym dojmem a jsou mimo jine proste zvedavi, jako kdokoli jiny. Takze se nas vybornou anglictinou vyptavaji odkud jsme, co tu delame a nebo jestli jsme byli trekovat. Ne vsichni mnisi jsou ale vysokymi lamy, kteri se venuji vyhradne nabozenstvi. V klastere je potreba taky zastat urcitou praci, takze tam muzete potkat treba mnicha uklizece, mnicha kuchare nebo mnicha zednika. Na pohrebnim obrade se objevili dva takovi mnisi, kteri pomahali s obetinami, ktere prinesli lide z vesnice (mj. banany, mandarinky alias pomerance, jablka, vino atd.). Jejich prace spocivala v tom, ze do trsu bananu zapichli vonnou tycinku, donesli ho k oltari a po chvili zase zpatky. Ovoce bylo tolik, ze i kvalitnimu vyznavaci orientshopu by vonne tycinky stacily maximalne tak na tretinu obradu, takze ho mnisi zacali porcovat a rozdavat pritomnym uz v prubehu obradu, ktery mezitim dal pokracuje modlitbami v pristresku vedle gompy. Vsude kolem postavaji nebo posedavaji lide, v poklidu pojidaji ovoce a poslouchaji, co se deje. My sedime mezi nimi a krmime sousedovic deti Manju a Buddhu (ano, jmenuje se opravdu Buddha, i kdyz se mu zatim vubec nepodoba). V podvecer odchazime domu zatimco obrad stale pokracuje.
Nazitri se konecne kona skolni oslava. Atmosfera se velmi podoba mandarinkovemu festivalu v Teksingu. Improvizovane podium z lavic prikrytych plachtou, studenti jeste na posledni chvili trenuji tanec a zpev, v publiku se tlaci lide ze vsech okolnich vesnic a my opet za exoty sedime tentokrat za podiem v prijemnem stinu chatrneho pristresku. Spolu s nami tady oslavu pozoruje jeste par mistnich "celebrit", mezi kterymi je i zajimavy chlapik s dlouhymi vousy a cepici, kteremu okamzite zacneme prezdivat svaty muz. Improvizovane podium se kymaci pod naporem tanecniku, zpevaku a recitatoru a za nim se postupne stridaji ruzni recnici z rad ucitelu, vesnicanu, studentu i exotu. Vsechno probiha ve vrazedne pomalem tempu. Prubezne si se svatym muzem vymenujeme znudene pohledy, az se k nam nakonec nakloni a vsechno shrne uplne presne: "Na tyhle oslavy by cloveku meli pujcovat postel,co?". Alespon ze mandarinkova sezona jeste neskoncila...

oslava noveho roku - Loshar






buddhisticky pohreb






oslava vyroci zalozeni skoly Khandadevi