Kulturni zivot cestovatele se casto omezuje na nakup zarucene “tradicnich” upominkovych predmetu, chozeni do knihkupectvi a nasavani “atmosfery”. Relativni nedostatek prilezitosti ke kulturnimu vyziti Nepalci resi celkem vtipne tim, ze vsechny tradicni vselidove svatky nazyvaji festivaly. A my jsme meli prilezitost seznamit se s nimi na vlastni kuzi.
Nas puvodni plan byl ucit v rijnu ve vesnicich, v listopadu s Harmym a Sarkou trekovat a pak zase ucit.
To jsme ale netusili, ze rijen je pro Nepal zvlastni tim, ze v nem probihaji dva z nejdulezitejsich nepalskych festivalu. Prave kdyz jsme byli na otevirani skoly v Seti Devi, zacinal prvni z nich – Dasain (foto je z druheho z nich - Tiharu).Prijemne pomonzunove obdobi je ozdobeno nejvetsim nepalskym Dasainem, ktery trva 15 dni a konci za uplnku v pozdnim zari az brzkem rijnu. Dasain je take nazyvan Durga Puja, protoze oslavuje vitezstvi bohyne Durgy nad silami zla zosobnenymi buvolim demonem Mahisasurou. Protoze Durga je krveziznivou bohyni, festival se nese ve znameni krvavych ritualu a nejvetsiho obetovani zvirat za cely rok.
Je to velka mystika. O tzv. “Cerne noci” je presne o pulnoci obetovano 108 koz a 8 buvolu tak, ze je jim jedinym pohybem mecem stata hlava. Dalsi den masakr pokracuje, tentokrat podle udalosti z historie v Nepalu, pri kterych doslo k velkemu krveproliti (jak jinak). Krev z obeti je rozstrikavana na automobily a jina vozidla, aby se tak zajistil bezpecny rok na silnicich (dokonce kazdemu letadlu padne za obet jedna kozicka).
Mistni asi vedi, proc to delaji. I kdyz uprimne receno, kdyz se clovek podiva na to, jak Nepalci ridi, museli by pri Dasainu k zajisteni opravdoveho pocitu bezpeci vybit minimalne celou asijskou kozi populaci.
Vsude po mestech postavaji na ulicich hloucky a stada koz. Dopravuje se tolik zvirat, ze kozy jsou prevazene dokonce i na strechach autobusu (buvoly jsme nevideli). Zvirata vypdaji prekvapive celkem klidne, i kdyz jim musi byt jasne, ze asi nejedou na zadnou chovatelskou vystavu.
Asi kazdeho cloveka z nasich koncin nevyhnutelne napadne otazka, k cemu je to vsechno vlastne dobre a jestli to Nepalce vubec muze bavit. Asi muze. Dasain totiz neni jenom o zabijeni, je take (prekvapive) svatkem rodinnym, kdy se lide vraci z mest do rodnych vesnicek a oslavuji v okruhu blizkych. Vsichni maji volno a taky celkem dost piji a deti vsude na ulicich hraji hazardni hry. Nicmene asi hlavni duvod, proc tato tradice pretrvala az do dnesnich dnu, je prozaicky: diky Dasainu se i obycejnym Nepalcum dostane alespon jednou za rok na talir maso. Akka ale dodava, za vetsinu masa z obetin dnes sporada nepalska armada.
Festivalove obdobi se ve vsednim zivote projevuje predevsim tim, ze ze vetsina Nepalcu ma volno a deti maji prazdniny, takze v teto dobe takrka nic nefunguje, jak ma a cokoli zaridit je velky problem. Z rijnoveho uceni tedy nic nebude. Navic tuhle show pro otrle opravdu nemusime videt. Odjizdime proto radeji do hor na nas prvni nepalsky trek.
Misto, ze ktereho se vyrazi na trek, je od Kathmandu vzdalene pouhych 200 km, to v mistnich podminkach znamena pohodovych
6-7 hodin cesty. Jedeme jako socky, tzn. obycejnym nepalskym autobusem. Je sice mozne jet drazsim turist-busem, coz jsme vyzkouseli pri zpatecni ceste, a zjistili, ze je to prast jako uhod, jenom TBcko stavi u drazsich stanku. Sedime uplne u dveri a kdyz se rozjedeme, jsou vsechna mista k sezeni plna, par lidi sedi na strese. Ze by se v Nepalu cestovalo jinak? Ne ne, uz po chvili je jasne, ze Asie se ani v Nepalu nezapre. V autobuse jede totiz nahanec, ktery celou cestu krici ze dveri na kolemjdouci, a kdyz nekdo chce jet, tak jenom pribrzdi, aby vyplnil prazdne misto (myslen je veskery vnitrni a stresni prostor). Taky se stara o to, aby vsechna zavazadla zustala pevne na strese. Takze se plynuje premistuje mezi dvermi a strechou (a to i za jizdy) a jako zebrik pouziva nase okenko. Kdyz uz se zda, ze se dovnitr nikdo nevejde, autobus praska ve svech a lidi se tisni na strese plne batohu, objevi se u krajnice rodinka s kozou a sackuje se dovnitr. A za chvili uz jedeme hezky dal, koza v ulicce, primo vedle Kosti. Vypadaji oba spokojene, mirime totiz do mesta Besisahar a dal do hor, pryc od Dasainoveho besneni.
priste trek...
4 komentáře:
Cus, co je to tam za nahanece na strese busu v tom zlutem tricku? :-
)
...ten ve žlutym triku, soudě podle barvy kůže, bude zaručeně někdo, kdo se nemyje zas až tak dlouho jako ostatní...a pak, Kostnerovské rasy se nezapřou...
Zdravím matku mladého umělce...řeknu ti Mileno, chvílema se mi při čtení tvých příspěvků zdá, že kam se hrabou útrapy sledovaných cestovatelů za útrapami, které prožíváš ty s panem ONOem....Ráda bych se s tebou v někdy sešla. Zčásti kvůli zájmům profesním, zčásti zcela soukromě...ozvu se...B.
Péťo a Marťo,
poslední reportáž jsem četla při obědě, což nebyl dobrej nápad...musim se přiznat, že lití olova, malování kraslic a podobné lidové obyčeje, jsou mi sympatičtější než hromadné vraždění zvířátek ve jménu čehokoli...to se radši i necham seřezat dynovačkou na velikonoční pondělí....Inu jiný kraj, jiný mrav....
blanja
Zdravim lidicky, chtela jsem napsat uz drive, ale nez stacim docist Vase povidani, tak se mi odpoji internet(za to muze Martin, ale psst =) =)) takze jen aby jste vedeli, ze i ja sleduji Kouzelny sud=) rychle koncim, nez se mi to zas odpoji=) mejte se a smejte se=) Helca
i ja sleduji kouezelny sud..a vcera jsem se s jejich majitelema pekne opil :) ale to se na uvtanou slusi :)
btw: helco!! nezlob :))
Okomentovat